DJ KUBIS – Dračí Doupě [CZ] (povídka)

Tento příběh je inspirován hrou DRAČÍ DOUPĚ, kterou hráli Jan Kubka (SALAMANDER), Michal Bultman (Pána Jeskyně) a Dalibor Szabo (Chalios).

Vyskytují se zde jen ústřižky toho, co si zapamatoval a zapsal Jan Kubka.

Tato kniha je věnována mým nejlepším kamarádům a přátelům, kteří vždy stáli při mně a pomáhali mi v celičkým mým životě, ale hlavně těm lidem, se kterými jsem strávil snad ty nejlepší chvíle mého života.  Tuto knihu bych chtěl doporučit všem hráčům od 8 – 99 let, jenž si chtějí zahrát na dobrodruhy a vytvořit si vlastní příběh, který nikdy nekončí, protože když vás zabijí,naházíte si novou postavu a Pán Jeskyně vás někam „šoupne“ a zařadí do hry. Sice hrajete od začátku, ale myslím že ta zábava za to stojí, a to posezení s přáteli je na tom to nejlepší.

Tato kniha je krásná vzpomínka na školu, kde jsme se všichni tři učili, na to krásné zpestření nudných přestávek a hlavně těch nudných vyučovacích  hodin. Přeji vám příjemné počteníčko při tomto příběhu a doufám že se bude líbit nejen malým čtenářům, ale i čtenářům vyšších kategorií.

Tento příběh začal být psán dne 1.6.06 a dokončen dne

Se vzpomínkou na krásné zabavení při hodinách na střední škole. Jan Kubka

DRAČÍ DOUPĚ

 

V dávných dobách bylo malé městečko Mallwood o rozloze v průměru asi dvěstěpadesát metrů, což představovalo spíše vesničku než městečko. Žili zde Elfové a čas od času se zde objevili i barbaři a jiné rasy, zvláště na obchodní cestě která vedla uprostřed městečka.Město vedl guvernér, a i když to bylo malé městečko nacházela se zde hospoda, mini kovárna, smíšené zboží, soukromá zbrojnice a nějaké obydlí. Celé městečko bylo obehnáno palisády a do města byla jen jedna přístupová cesta, která vedla směrem k lesu, který se nacházel přibližně dvěstě metrů od města.

Celý tento příběh je o mladém dospívajícím Elfovi jménem Salamander. Jeho rodiče u kterých žil nebyli nic proti tomu, aby se jejich jediný syn stal Dobrodruhem, aby se dostal do lepší společnosti, a jednou se oženil a byl bohatý.

Jednou, když konečně nadešel den na který se tak moc těšil se rozhodl, že prozkoumá blízké okolí, zaslechl, že kus od města se nachází hustý les. Rozhodl se, že druhý den časně z rána po oslavě své plnoletosti vyrazí a prozkoumá ten neznámý les co se nachází za hradbami. Prošel bránou bez problémů, jelikož byl hodně známý, neměl žádné problémy se dostat z města. Šel tedy po cestě směrem k lesu, když došel po těch dvou stech metrech na kraj lesa, rozhlížel se kolem a říkal si pro sebe: „Tohle je teda pěkně hustý les.“, rozhoduje se zda půjde dál nebo zda se obrátí a půjde domů. „Ne půjdu, kdybych se vrátil mysleli by si, že se bojím lesních příšer a všeho nebezpečného, ale je to o krk,, radši se vrátím.“ Otočil se, ušel dva kroky když se zrovna vrátil zpět k lesu a říká si  „no co mám luk a šípy tak se budu bránit kdyby náhodou něco na mě baflo.“ Vzal si luk a se šípem a jde po cestě do lesa, rozhodl se že urazí maximálně dvě míle. Došel na konec cesty asi po třech a půl mílích a přemýšlí kam teď. „Půjdu kousek do lesa tady na pravo od cesty.“ Nechtěl moc riskovat a tak šel dvěstěpadesát metrů do lesa, jenže než si uvědomil že těch dvěstěpadesát metrů už ušel, šel stále dál, až asi po šestseti metrech došel ke skále. Byla strmá a taková samo rozsýpající se. „Lézt tam radši nebudu“, říká si Salamander, „radši to zkusím obejít, schválně kam se dostanu“. Vzal to podél skály směrem zpět k městu, když v tom v dáli vidí nějaký průchod, nevšiml si, že ušel dvě a půl míle od místa kde přišel ke skále. Cestou podél té skály se rozhlížel a držel pevně sevřený a připravený luk. Pokračoval směrem k tomu průchodu kde se zastavil a prohlíží si okolí. „Vypadá to tu jako když tu nic není, jako kdyby tu nikdo nikdy nebyl.“ Myslel si. „Půjdu ještě kolem skály, když nic nenajdu vrátím se a prozkoumám to tu.“ Šel dále podél skály když došel ke slepé uličce, vrací se a vchází do průchodu narazí na rozcestí, rozhodl se že půjde do prava směrem k městu, kdyžtak se vrátí. Tentokrát je připraven kdykoliv zaútočit, kdyby náhodou se něco tady objevilo. Ujde asi půl míle když v tom mu kousek od krku visí něčí meč. „Kdo jsi a co jsi zač?“ vyptával se neznámí, „Jsem místní, brouzdám a zkoumám tento les“ odpověděl Salamander. „Co tu děláš s tím nabitým lukem?“ ptal se neznámí. „To mám kdyby tu na mě něco vyskočilo víš a kdo jsi ty a co ty tu pohledáváš, jak se jmenuješ?“ ptal se Salamander. „Jsem Chalios a chci mít chvíli klidu, ukliď si ten luk a já schovám meč!“ vybízí ho. Salamander poslechne a schovává si luk a šíp do toulce. „Jsem Salamander, proč chceš být sám?“ ptal se. „Ale, zabili mi jediného bratra co jsem měl, byl mladší než já, měl ještě celý život před sebou a nikdo neví kdo to byl.“ Odpověděl se slzou na krajíčku Chalios. „To je mi opravdu líto, hele, prosím tě nemáš tu něco k snědku?“ ptal se Salamander. „Ne, nemám, ale zvu tě na pivko k nám do Greenwoodu.“ Odpověděl směle Chalios. „Dobře.“ Přijal pozvání Salamander. Mezitím se začalo stmívat. Cestou do Greenwoodu si vyprávěli o Chaliosovo rodným městě. Mezitím prošli branami města. Jelikož znali Chaliosa velmi dobře, prošli bez problémů, jen se stráž vyptávala co je zač ten pocestný co s ním jde. Chalios odpověděl: „to je jen nový kamarád, poznal jsem ho v lese ve skalách, je neškodný, dám na něj pozor.“ „Dobře, tak jděte.“ Odpověděla stráž.

Mezitím došli do hospůdky, kde si objednali pivo a popíjeli, když v tom když dopíjeli Chalios říká, „Počkej tu na mě, musím si pro něco zajít!“ Salamander mu přikyvuje že počká, když v tom hostinský na Chaliosa řve „jak to bude s placením?“ „Zaplatím až přijdu, jsem zpátky za chvíli.“ Odpověděl Chalios. Mezitím co Chalios odešel do zbrojírny, Salamander si dal další dvě piva a dva chody jídla, přitom co popíjel se rozhlížel po hospodě a koukal kde co lítá a kdo tam je. Chalios došel do zbrojnice, pozdraví a říká, že si chce nabrousit meč, kovář se ho zeptal zda to umí. Chalios kýve že ne a prosí ať mu to tedy nabrousí on. Kovář mu řek ať mu ukáže ten meč, Chalios uposlechl. Kovář si ten meč prohlíží a říká mu: „No jelikož s tím mečem ještě nebylo nic děláno, bude to chvilku trvat, bude to stát dvacet zlatých.“ Chalios na to: „ to je moc dám osmnáct zlatých.“ Kovář zamítá, že ne, že pod devatenáct zlatých nejde. „Tak dobrá, platí.“ Souhlasil Chalios a podává devatenáct zlatých. Kovář odešel a za deset minut se vrátil s nabroušeným mečem. Chalios poděkuje a ptá se: „Nemáte tu nějakou zbroj?“ „Mám tu na skladě jen vycpávanou, ale kdybys pro mě udělal jednu službičku, tak bych ti dokázal sehnat koženou.“ Odpoví kovář. „Copak je to za službičku?“ ptá se Chalios. Kovář mu to vysvětluje a Chalios mu pak odpoví že se zeptá přítele, který na něj čeká v hospodě a zatím si vezme tu vycpávanou zbroj. Odejde a jde za Salamanderem do hospody.

Tam přijde k hostinskýmu a ptá se kolik bude platit a hostinský na to: „tři zlatý.“ „Tolik?“ ptá se. „Jistě, čtyři piva a dva chody jídla.“ Odpoví hostinský. „Já ti to jídlo proplatím.“ Říká Salamander a dává dva zlatý Chaliosovi. Chalios říká Salamanderovi „Mám udělat jednu službičku pro kováře, když půjdeš se mnou dám ti dvacet zlatých.“ „A co je to za službičku co máme udělat:“ ptá se Salamander. „Máme ohlídat stádo krav kováři, v noci tam chodí vlci a trhají je, tak je máme ochránit.“ Odpoví Chalios. „Aha, tak to jo.“ Přijímá Salamander.

Jdou do zbrojírny s tím, že to přijímají a kovář jim odpoví ať přijdou za dvě hodiny. „Tak jo, půjdeme se projít, aspoň mi ukážeš tohle město.“ Říká Salamander.

Během procházky po městě klepne někdo neznámý na rameno Salamanderovi, Chalios tasí meč proti onomu neznámému a říká: „Co chceš, tohle si k nám nedovoluj!“ „Nic, jen mám prosbu, můžeš si vydělat,“ říká neznámý a ukazuje na Salamandera „jedinou službičkou, v převleku.“ pokračuje. „Jakou, z toho něco smrdí, něco nekalého.“ Konstatuje Chalios.  „Ne, vůbec Ne.“ Odpoví neznámý podezřelým tónem. „A můžeš mít sebou jednoho dobrého přítele kterému věříš.“ Dodává. „a jak dlouho to bude trvat?“ ptá se Chalios. „maximálně půl hodiny.“ Přesvědčuje neznámý. Mezitím se na sebe Chalios s Salamanderem podívají a říkají si „to bereme, ne?“ „a stíháme to?“ ptá se Chalios. „Jasně máme přeci dvě hodiny“ odpoví Salamander. „Tak jo“ souhlasí Chalios.

Odešli z města po cestě, když asi po necelé míli vidí obrysy nějakých postav a kočáru. Blíží se ke skupince, cestou jim vrtá hlavou o co asi tak jde. Když dorazili k místu dozvěděli se, že se musí převléci a že jdou vyloupit zbrojnici.

Vyrazili směrem k bráně městečka, kde je zastavila strážní hlídka s tím, kam jedou a co tu pohledávají. „Jdeme obchodovat.“ Říká jeden ze zlodějů. „Musíme vás prohledat“ odpoví strážní. Zloději nejsou moc nadšení, když v tom strážní na zloděje proč má Chalios meč a proč má Salamander luk, na to zloději odpoví „tož to víte všude je mnoho nebezpečí a v dnešní době je spousta banditů.“ „odkud pocházíte?“  ptá se jeden ze strážců. „Z Charestwoodu.“ Odpoví Chalios. „O tom městě jsem už slyšel, tam se nepřepadává, to je asi dvacet mil odsud.“ Odpoví druhý strážný.

 

No když bude čas dokončím to někdy 🙂

Posted from WordPress for Android – DJ KUBIS phone Samsung Galaxy 3 GT-I5800

Napsat komentář