Je to možné? [CZ]

Když nastal konec čas,
to já nový život žačal,
avšak jsem jí napsal,
že rád bych ji viděl zas.
A tak slova doufajíc přijetí,
zlobu a hádku přineslo,
v tom zase další odmítkutí,
ale stějně nakonec to přijelo.

Jak den tak plyne ja prácí sádlo žádné potím,
je to divné avšak s každou minutou se více těším,
břicho zlobí dosti bolí,
avšak mi to vše za to stojí,
bežím, ženu se volám kde býti má,
ona do půly cesty jest má nohy.

Shledání bez přivítání bylo,
objetí a pusa nic nebylo,
přitom jsem v to doufal,
žádná snaha jenž jsem čekal,
ale snažil jsem se být ok,
byl jsem ten kdo po tobě kůká.

Vyřídit si co je třeba,
domů najist se ať hladu vzkázat,
že má smůlu jdi pryč nám to neva,
toť postel se námi nechalá zlákat,
po krásných chvilkách plné něhy,
hladím tě po bříšku malou sally.

Po té procházka ostrovní park to jistí,
lavička naše nohy pěkně očistí,
i když příjemně mi s tebou je,
odstup jistá ta tam jistě je,
nechcu ti vše usnadnit to snad víš,
doufám že svých chyb si konečně uvědomíš.

poté čas se krátí my jdem dál,
horkou čoko jsem si s tebou dal,
příjemný den se chýlí ke konci,
já ti u autobusu zamávat budu moci,
a jak sedíš píšeš mi slova tvá,
zatlačuji slzy, stesk a smuzek,
ať se ti co vidíš jen zdá,
myslím, že ten den byl dobrý skutek.

Ten jenž toto bude čist,
snad nebude o lásce jen snít,
štestí pod nos lasce snýst,
a milovanou polovičku mýt.
Myšlenkový pochod co já vím.
Je to možné už se toho nezbavím.
a tak se loučím slůvka má zde končí.
DJ KUBIS se svámi loučí

Napsat komentář